Struny s asijskými kořeny se rozezní výstavou Slováckého muzea (12. 10. 2022)

Dávná historie, nyní převážně 133 ocelových strun, ale také výběr specifického dřeva, um tvůrců i interpretů – to vše dohromady představuje cimbál ve své plné kráse a rozmanitosti na výstavě Slováckého muzea s příznačným názvem Fenomén cimbál. Její tóny se rozezní vernisáží ve čtvrtek 20. října v 17 hodin a uslyšíte je až do 15. ledna 2023.

Pokud bychom měli vzpomenout typický hudební nástroj spjatý s Moravou a lidovou kulturou, jistě bychom na prvních místech zmínili cimbál. Již málokdo by nicméně uvěřil tomu, že cimbál a jeho předchůdci jsou s námi víc jak tisíc let. Jak uvádí Mgr. Jan Káčer, etnograf Slováckého muzea a současně vedoucí cimbálové muziky Ohnica a aktivní cimbalista, „cimbál patří k nejstarším hudebním nástrojům. S jeho vyobrazením se můžeme setkat již na starých íránských a asyrských reliéfech. Jeho raná podoba je spatřována v santuru, nástroji perské kulturní oblasti. Pod názvy vycházející z tohoto základu žije kromě staršího okruhu perské hudby také na Kavkaze a nejdále na západě Řecka pod označením sandouri. V tomto období šlo o malý a lehký nástroj lichoběžníkově stavěného rámu s příčným ostruněním, tedy v podobě, v níž později pokryl téměř celou Evropu. Rozezníval se dřevěnými tyčinkami nebo nehty. Za přímého předchůdce cimbálu lze považovat středověká psaltéria (česky žaltář) různých tvarů, která se vyskytovala již v 11. století jak v Evropě, tak i v oblastech islámské kultury. Tento nástroj se do Evropy dostal pravděpodobně prostřednictvím arabských obchodníků, kteří na něho hráli nebo byli v kontaktu s hudebníky, jež hru na nástroj ovládali.“

Slovácké muzeum se již od svého vzniku v roce 1914 profilovalo etnografií, nicméně za celou dobu historie muzea nebyla tomuto hudebnímu nástroji, který je s naší lidovou hudební kulturou spojen již několik století, věnována ucelená samostatná výstava. Co bylo jedním z podnětů pro vznik této výstavy doplňuje Mgr. Petr Číhal, etnomuzikolog Slováckého muzea zaměřující se na hudební tradici regionu. „Cimbál v konstrukčně zdokonalené současné podobě, o kterou se postaral budapešťský nástrojař českého původu Josef Václav Schunda v roce 1874, postupně pronikl v průběhu první poloviny 20. století z dnešního Maďarska na Moravu a velkého rozmachu dosáhl po druhé světové válce v souvislosti se zakládáním folklorních souborů a cimbálových muzik spjatých s projevy folklorismu. Jednalo se tedy v obecném měřítku o přenesení lidové kultury z původního života do jiného kontextu, v našem případě o přenesení lidové hudby a tance na jeviště. Po roce 1989 a především pak od nového tisíciletí na Moravě výrazně stoupla poptávka po výrobě cimbálu v návaznosti na četnější výskyt nově založených cimbálových muzik. Jejich rozvoj v souvislosti s dalším vývojem cimbálu v posledních letech u našich výrobců byl inspirací pro vznik této výstavy.“

Návštěvníci výstavy uvidí jak cimbály domácí provenience, tak také cimbály z mimoevropského prostoru, především z Asie nebo Ameriky. Z mimoevropských cimbálů se jedná o zápůjčku korejského cimbálu zvaného Yiangchin a čínského cimbálu z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, dále ze soukromé sbírky santur z Indie, Íránu a Mexika nebo Yiangchin z Číny. Moravského původu jsou oba cimbály zapůjčené z Moravského zemského muzea v Brně z druhé poloviny 19. století. Nejstarší cimbál ve výstavě datovaný do roku 1730 je zapůjčen z Národního muzea v přírodě – Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Nechybí ani značka jednoho z prvních výrobců cimbálu Schunda z Budapešti z druhé poloviny 19. století nebo naopak moderní cimbál postavený v poslední čtvrtině 20. století pro Pražské madrigalisty ze sbírek Českého muzea hudby v Praze. Zajímavostí bude jistě vystavení kopie cimbálu zhotoveného podle nákresu Leoše Janáčka a doslova raritou pak elektronický cimbál vyrobený v Německu. Nebude chybět ani produkce některých současných výrobců cimbálů – Jiřího Galušky z Ostrožské Nové Vsi nebo zhotovitele malých cimbálů Pavla Petržely z Vracova.

Prvního z posledně jmenovaných mužů, Jiřího Galušku, si vybrali tvůrci výstavy pro natočení filmového dokumentu postupu výroby cimbálu. „Stalo se tak jednak pro jeho vysoce precizní práci a více jak pětatřicetiletou praxi v tomto oboru, za kterou byl v loňském roce oceněn titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje, jednak z čistě prozaického důvodu. Jeho dílna se totiž nachází poblíž Uherského Hradiště v Ostrožské Nové Vsi. A protože jsme v průběhu letošního roku u něho absolvovali více než dvě desítky natáčení, blízké místo pro natáčení hrálo taktéž důležitou roli. Výrobce cimbálu musí mít znalosti a dovednosti v oblasti výběru vhodných dřev, způsobu jeho opracování, lepení, konstrukce stavby nástroje, akustiky apod. To vše Jiří Galuška splňuje. Navíc si vyrábí na cimbál vlastní struny,“ popisuje Mgr. Jan Káčer.

Výstava dále přiblíží významné osobnosti hudebního folkloru a uherskohradišťské rodáky, hudebníka, choreografa, malíře, scénografa Jaroslava Václava Staňka (1922–1978) a hudebníka, etnografa a pedagoga Jaroslava Čecha (1932–1970), kteří jsou spojeni s první etapou činnosti souboru Hradišťan a u nichž si v roce 2022 připomínáme sté, respektive devadesáté výročí jejich narození.

Programová pracovnice Mgr. Alexandra Turečková představuje i na míru připravený školní výukový program Po strunách cimbálu. „V něm si s dětmi budeme povídat o hudbě, především o hudebních nástrojích. Děti zjistí, kdy byl první cimbál vyroben a ukážeme si jeho jednotlivé typy. Malí návštěvníci si na cimbál vyzkouší zahrát a zjistí, jak která struna zní.“ Přichystány jsou také komentované prohlídky výstavy, jejichž termín bude zveřejněn na webových stránkách či sociálních sítích Slováckého muzea.

Bližší informace: Mgr. Jan Káčer, etnograf Slováckého muzea
mobil: +420 723 777 876
e-mail: jan.kacer@slovackemuzeum.cz
www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum