Dějiny umění

Obor dějin umění se profiloval postupně v poněkud delším vývoji. Od roku 1914 byly pořádány výstavy, existovala péče o sbírkový fond, byly navazovány a udržovány kontakty s výtvarnými autory, to všechno ale na úrovni daných možností a vymezeného prostoru v kontextu ostatních muzejních aktivit. Až do poloviny 50. let 20. století byli kustody sbírky Jiří Heřman a Ruda Kubíček, uherskohradišťští umělci. V roce 1955 s nástupem historika umění PhDr. Viléma Jůzy se začala psát nová etapa oboru založená na vědeckých přístupech. Stávající sbírka byla nově zpracována, zhodnocena, určena, vznikala nová koncepce budoucího rozvoje, publikační činnost dostala podobu odborných studií. S touto výraznou změnou souviselo i vybudování galerie (rekonstrukcí bývalé vojenské zbrojnice v letech 1958–1962). V následujících letech pak lze dokladovat úspěšný vývoj, který ovšem v 70. letech absencí odborného obsazení historikem umění byl poněkud přerušen. V 80. letech se podařily navázat četné kontakty s mnoha českými galeriemi, což se mj. projevilo i na obohacování výstavní činnosti a v další spolupráci. Situace se postupně stabilizovala do současné podoby, kdy se dějiny umění opět staly svébytným oborem s bohatým programem, odbornou úrovní a slibnou perspektivou.