Jízda králů v Hluku, Kunovicích a ve Vlčnově

Jízda králů na Slovácku má charakter obřadní objížďky mladých chlapců na koních, kteří mezi sebou vezou postavu chlapce oblečeného v ženském obřadním kroji, představujícího krále. Během objížďky mládenci veršovanými vyvolávkami poukazují na kladné i záporné vlastnosti přihlížejících a za tyto vyvolávky vybírají odměnu. Osobu mladého 9–12letého krále střeží dvě pážata, pobočníci s tasenými šavlemi oblečení stejně jako král v ženském kroji s korunou nebo pentlením nevěsty na hlavě.

Kořeny zvyku můžeme hledat v předkřesťanských obřadech směřujících k magickému zajištění úrody a plodnosti i v přechodových (iniciačních) rituálech, kterými se mladíci stávali plnoprávnými členy dospělého kolektivu. Přesto zůstává původ i historické počátky tohoto obyčeje nejasnými, a to dalo vzniknout několika pověstem a legendám vztahujícím se i ke skutečným událostem z regionální historie.

Součástí každoročně se opakujících obyčejů o letnicích, svátcích přelomu jara a léta, byly královské obyčeje v nejrůznější podobě s ústřední postavou krále či královny. O letnicích, v křesťanském kalendáři označovaných jako svátky svatodušní, bylo zvykem zdobit domy uvnitř i venku zelenými ratolestmi a větvemi, nejčastěji lipovými, a po vesnicích se konaly obchůzky či objížďky králů a královniček s jejich družinami. Tyto obřadní obchůzky měly krajové zvláštnosti i různé lokální názvy, ale také řadu příbuzných znaků. Vždy patřily ke slavnostem, kterých se účastnila celá obec. Jízdy králů, honění krále nebo ježdění po králoch o letnicích byly všeobecně rozšířeny a v rozdílných podobách provozovány nejen na Moravě, ale také na Slovensku, ve Slezsku, v Čechách, v Polsku či na Ukrajině.

O existenci zvyku jezdit či obcházet s králem svědčí zprávy již z konce 16. století, kdy se však výslovně uvádí, že se jedná o starý obyčej, který již v té době musel existovat několik desítek, možná stovek let. V první třetině 19. století se dostaly královské obyčeje do centra pozornosti sběratelů. Ve svém díle je nemohl opominout ani František Sušil (1804–1868), Čeněk Zíbrt (1864–1932) nebo Josef Klvaňa (1857–1919), který v roce 1891 publikoval ve Světozoru popis jízdy králů na Slovácku spolu s její nejstarší fotografií pocházející z Vlčnova. Již na konci 19. století však jízdy králů pomalu zanikaly, přesto se ještě v první třetině 20. století konaly v mnoha lokalitách Uherskohradišťska, ale také na Kyjovsku a Veselsku.

Mimo Slovácko máme doloženy jízdy králů na Brněnsku v obcích Tvarožná, Troubsko a Ketkovice. Jízdy v oblasti Hané byly nejčastěji nazývány jako honění krále a zanikly do konce 19. století. Hanácké jízdy králů známé v současné době z Doloplaz, Chropyně, Kojetína a Bezměrova jsou až záležitostí obnovení této tradice v poslední třetině 20. století.

Jízdy králů se díky zájmu umělců a národopisců staly významným prvkem prezentujícím tradiční lidovou kulturu na národopisných slavnostech a výstavách. K těm nejvýznamnějším patřila Národopisná výstava českoslovanská v Praze v roce 1895, kam zavítala spojená družina jízd králů z Vlčnova a Kněždubu.

Do současné doby se na Slovácku dochovaly jízdy králů ve čtyřech lokalitách – v Hluku, Kunovicích, Vlčnově a Skoronicích na Kyjovsku. Každá ze tří jízd králů na území Zlínského kraje je jedinečná, má své odlišnosti, které se projevují v kroji, způsobu zdobení koní, v právu účastnit se jízdy králů jako jezdec i ve výběru krále. Co je však pro všechny společné, je hrdost obyvatel Hluku, Kunovic i Vlčnova na tento po generace předávaný obřad, který je pevnou součástí jejich života.

Jízda králů v Hluku jako svatodušní objížďka je doložena zprávami vztahujícími se k 60. letům 19. století. Po první světové válce bylo její konání obnoveno a jela se s větší či menší pravidelností do roku 1951, kdy následovalo na několik let přerušení tradice, způsobené především okolnostmi provázejícími kolektivizaci zemědělství a s ním spojené zpřetrhání původních poměrů a vztahů na venkově. K obnovení konání jízdy králů došlo v Hluku v roce 1957 a o dva roky později byly poprvé uspořádány Dolňácké slavnosti. Toto období provázela i změna původního termínu konání jízdy králů ze Svatodušního pondělí na počátek července. Důvodem byla snaha oddělit zvyk od církevního kalendáře a původního svatodušního termínu. Od roku 1975 se Dolňácké slavnosti konají v pravidelných tříletých intervalech a jejich součástí je v neděli jízda králů. V Hluku byla účast v královské družině navázána na skupinu odvedenců. Vzhledem ke dvou, posléze tříletým intervalům konání se však k osmnáctiletým začali přidružovat starší chlapci z ročníků, kdy se jízda králů nekonala.

Nejstarší zprávu o konání jízdy králů přímo v Kunovicích lze datovat do roku 1892, avšak je zřejmé, že se jednalo o starou, již pevně zakořeněnou tradici. Kunovická jízda králů zajížděla ve Svatodušní pondělí do Uherského Hradiště a tradičně se zpět vracela cestou přes Sady, Vésky, Podolí a Míkovice a na této cestě někdy docházelo k pokusům o únos krále. Od roku 1955 organizoval jízdu králů místní Slovácký krúžek Kunovjan a konala se již pouze na území Kunovic, které se během 20. století dvakrát staly součástí Uherského Hradiště. V 60. a na počátku 70. let se jízdy králů v Kunovicích jely nepravidelně v tří až osmiletých intervalech. Na dlouho poslední projela Kunovicemi v roce 1972. Z iniciativy uskupení Přátelé starých tradic se uskutečnila první obnovená jízda králů v roce 1996. Od té doby se koná v pravidelných dvouletých intervalech v době nejblíže Svatodušní neděli, obvykle týden před vlčnovskou jízdou králů.

Nejstarší konkrétní popis vlčnovské jízdy králů ze 70. let 19. století máme díky zdejšímu rodáku, spisovateli a novináři Janu Jančovi (1866–1928), který do Vlčnova přivedl malíře Jožu Uprku (1861–1940). Ten zde s přestávkami několik let žil, tvořil a namaloval zde i obraz Jízda králů z roku 1897, který patří k jeho nejceněnějším dílům. Už v roce 1890 zaznamenal vlčnovskou jízdu králů fotograficky Josef Klvaňa a zdejší králé byli stále častěji zváni k předvedení jízdy králů na různé národopisné slavnosti a výstavy. Po celou dobu však jízda králů žila především v domácím prostředí, jak dokládá i sestavený seznam vlčnovských králů, který sahá až do roku 1909. Jízda králů se ve Vlčnově jezdila každoročně, a dokonce po všechny roky druhé světové války. Během 20. století byla tato tradice přerušena pouze dvakrát, konkrétně v letech 1952 a 1965. Důvodem pro nekonání jízdy v roce 1952 byla probíhající kolektivizace, v roce 1965, rok po velkolepých oslavách sedmistého výročí od první písemné zmínky o Vlčnovu, se pořadatelé snažili zredukovat konání jízdy králů na každý druhý rok z důvodu velké organizační náročnosti. To se nepodařilo, protože ročníky odvedenců, jejichž právem bylo jízdu králů jet, si vymohly každoroční konání. V 60. letech 20. století už do Vlčnova jezdilo množství návštěvníků, a tak bylo třeba zorganizovat doprovodný program. Vlčnovské slavnosti s jízdou králů nesly tento název od roku 1962. Jako ostatní jízdy králů byla i vlčnovská původně spojena se Svatodušním pondělím, posléze se Svatodušní nedělí. Od roku 1977 se datum pevně navázalo k poslední neděli v květnu, na kterou často svatodušní svátky vyjdou. Postupně se celá organizace jízdy králů a slavností dostala pod křídla příspěvkové organizace obce, kterou je Klubu sportu a kultury.

Ve Vlčnově je účast v družině jízdy králů navázána na konkrétní ročník mládenců. Jednalo se vždy o mládence, kteří odcházeli na vojnu a v obci byli nazýváni jako legrúti. Jenom oni mají právo i povinnost najít a vyžádat si krále u jeho rodičů. Od 90. let 20. století se vlčnovský král a jeho družina poprvé představuje veřejnosti na krojovém plese konaném poslední sobotu v lednu. Od roku 1982 si předávají vládu loňský a nový král. Z původního krátkého vstupu vyplňujícího soutěž amatérských zpěváků lidových písní O slovácký koštéř se během více než čtyřiceti let stal plnohodnotný a nejnavštěvovanější program slavností. Od roku 1989 se při většině příležitostí, které absolvují legrúti, prezentují také dívky stejného ročníku narození, které oblékají obřadní variantu kroje s věncem.

Jízda králů je v současné době kolektivním dílem obyvatel obcí a měst, jež upevňuje místní společenství, stmeluje rodiny krále, jezdců, znalců v oblasti šití a údržby kroje i výzdoby koní. I dnes platí, že rodina si považuje za čest zvolení svého syna za krále, i když je to pro ně ekonomickou a organizační zátěží.

Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO – 2011
Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky – 2009
Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje – 2016