Kostel Mistra Jana Husa, Uherský Brod, 2008

Výzkum byl vyvolán rekonstrukcí dřevěné podlahy. Kostel samotný patří mezi významné historické památky města Uherského Brodu. Je nejstarší dochovanou gotickou sakrální architekturou ve městě pozměněnou renesanční přístavbou věže a raně barokní přestavbou v 17. století. Dnešní podobu reprezentuje dvojlodní stavba s polygonálním závěrem kněžiště a čtyřbokou věží v západním průčelí.

Kostel se nachází v původním historickém a zřejmě i nejstarším jádru města v dnešní ulici Bratří Lužů, zcela jistě v blízkosti původní středověké osady „Na Brodě“. Přesné datum výstavby kostela neznáme, s jistotou však můžeme říct, že je řádově o několik desetiletí starší než dominikánský klášter, založený podle tradice roku 1262. Dnešní husitský kostel, respektive jeho nejstarší část, pochází pravděpodobně z první poloviny 13. století a původně byl zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Původní gotický kostel byl několikrát přestavován a rozšiřován. Ke konci 15. století (k roku 1494) byla Pavlem Sekaným upravena loď kostela a zvětšeno kněžiště, přistavena byla také sakristie. Dále byla roku 1589 přistavěna Mikulášem Lorkem renesanční věž a poslední přestavba kostela, odpovídající více méně již dnešní podobě, pochází z let 1666–1667. V okolí kostela se již od jeho založení pohřbívalo. Svědčí nám o tom četné hroby v jeho nejbližším okolí, které můžeme datovat do rozmezí 13./14. až 17. století. Roku 1733 byla farní správa přenesena k novému kostelu na náměstí a kostel byl po té odsvěcen roku 1784 patentem císaře Josefa II. Zůstal v majetku města Uherského Brodu, kdy v průběhu let sloužil jako skladiště i jako muzeum. Situace se změnila až roku 1920, kdy jej začala užívat církev Československá husitská.

Již při demontáži staré dřevěné podlahy se ukázalo, že v prostoru lodi kostela, přímo pod podlahou, se nachází lidské kosti. Jednalo se především porůznu roztroušené zbytky kostí ze žeber, obratlů, stehenních kostí a části lebek, především čelistí. Díky tomu bylo nutné provést minimálně v lodi kostela archeologický výzkum. Výzkumu předcházelo geofyzikální měření, které mělo pomocí radarových paprsků ověřit případné podpovrchové anomálie jako například pozůstatky starších zdí, hrobů, dutých prostor apod. Na základě výsledků geofyziky (Geopek, s. r. o.) byly v původní lodi kostela a později i v kněžišti vyměřeny a vykopány sondy různých rozměrů a hloubek, které odkryly větší množství kostrových hrobů jak z pozdního středověku (14. století), tak především raného novověku (16.–17. století), včetně dvou zděných hrobek. Sondy byly jakési řezy orientované jak v ose kostela, tak i kolmo na ni, o šířce 1 metru o různých délkách od 3 do 10 metrů, hloubka se pohybovala od 1 do 1,8 metru.

V sondách bylo prozkoumáno celkem 13 hrobů, z nichž některé byly uloženy samostatně, v jednom případě byly i tři jedinci položeni přímo na sebe. To mohlo souviset s jejich uložením „narychlo“ v čase válečných událostí, kdy nebyl na obřady čas a vzhledem k jejich „hloubce“ pouhých 60 cm pod podlahou kostela můžeme mluvit s největší pravděpodobností o hrobech jedinců zemřelých v souvislosti s válečnými událostmi 17. století (vpády Bočkajovců 1605, Gábora Bethlena 1620, Turků 1663 a 1683 apod. – viz. Kameníček 1894, týž 1895; dále Kučera 1903 ad.). Na jejich násilné úmrtí ukazovaly například některé chybějící či neúplné končetiny a také kulka z muškety o průměru 18 mm objevená v prostoru hrudníku jednoho ze zemřelých. Celkově počet pohřbených v prostoru lodi kostela lze odhadnout podle stavu výzkumu nejméně na 50 jedinců. Pohřbívání v kostele nebylo ve středověku a ani později ničím výjimečným, ovšem této cti se dostalo spíše lidem vznešeným či nějakým způsobem zasloužilých.

Kromě hrobů uložených v lodi kostela byla díky geofyzice nově objevena v prostoru kněžiště barokní cihlová hrobka (17. století), která sahala až do hloubky téměř 210 cm pod úroveň podlahy kostela (Sonda 6). Kromě několika pozůstatků lidských kostí obsahovala zajímavé nálezy jako například pozůstatek koženého střevíce, zbytky roucha, části růženců, medailónků i skleněných nádob. Zajímavé bylo i odkrytí již dříve známé zděné hrobky posledního faráře v kostele a uherskobrodského děkana Jana Trchalíka, který do ní byl pochován v roce 1739. Pod masivním, tunu vážícím náhrobním kamenem, bylo možné spatřit pozůstatky dubové rakve s kostrou vysokého muže. Po začištění bylo možné spatřit mimo jiné i vyšívané zelené roucho, ve kterém byl kněz pochován, spolu s pozůstatky růžence a závěsného křížku, který měl zřejmě v sepjatých rukou.

Mimo výzkumu pohřbů se podařilo odkrýt zdivo základů kostela ze 13. století v jihozápadní části stavby. Na důkladnost výstavby ukázaly masivní a důkladně opracované pískovcové kvádry kladené na kvalitní maltu. Zajímavé byly jistě i zbytky původního gotické omítky vnější zdi kostela bílé barvy. Archeologický výzkum v kostele M. Jana Husa přinesl zajímavé poznatky nejen ke stavebně – historickému vývoji kostela, ale částečně přiblížil často nelehké osudy obyvatel Uherského Brodu.