Mariánské náměstí čp. 125, ZUŠ, Uherské Hradiště, 2017

V souvislosti s rekonstrukcí ZUŠ byly po odstranění betonových podlah zachyceny archeologické situace, které si vyžádaly realizaci záchranného archeologického výzkumu. Z hlediska topografie středověkého města se zkoumaná parcela nachází na SV nároží Mariánského náměstí.

Prvotním cílem výzkumu bylo zdokumentování dochovaných novověkých a středověkých situací na předmětné parcele, nicméně po začištění terénu se ukázalo, že dochovaná souvrství jsou mnohem starší. Nejmladší vrstvy, které bylo možné prozkoumat, lze datovat do 2. poloviny 13. století (případně přelomu 13.–14. století), tedy do období po založení města Uherské Hradiště. Pod nimi se nacházely archeologické situace z období Velké Moravy.

Sklepní prostory ZUŠ byly před zahájením výzkumu rozčleněny do několika částí označených jako M1–M6. Z výše zmíněných prostor proběhl výzkum v místnosti M3, M4 a M6. Místnosti 1 a 2 byly ponechány jako zázemí archeologického výzkumu, jelikož zde nebylo v plánu odstranění původních podlah. Místnost M5 pak sloužila jako manipulační prostor pro výsypku. V případě místnosti M4 došlo ještě k jejímu rozdělení na M4a a M4b, jelikož jejím středem procházel kontrolní profil, na kterém původně stála zděná příčka, která místnost taktéž rozdělovala na dvě poloviny. V souvislosti s ochranou statiky budovy byly ponechávány kontrolní bloky mezi sondami a také v blízkosti nosných zdí. Celoplošný výzkum proběhl pouze v místnosti M4, zde bylo také zachyceno staré říční koryto, které bylo pro svou značnou hloubku pod základ stavby zkoumáno jen formou 3 sond.

Z většiny zdokumentovaných kontextů byly odebírány vzorky na plavení za účelem získání paleobotanického materiálu. Dochované dřevěné trámy byly podrobeny odběru pro dendrochronologické datování. Archeologický výzkum ve sklepích ZUŠ potvrdil předpoklad počátku osídlení původního ostrova sv. Jiří již v poslední třetině 8. století. Na základě zdokumentovaných stratigrafických situací a získaných nálezů zde můžeme vyčlenit dvě fáze osídlení (konec 8. – 1. pol. 9. století a 2. pol. 9. století) oddělené od sebe záplavovými sedimenty. Terén zde v 9. století vypadal zcela jinak než dnes.

Na počátku lidských aktivit se na ploše výzkumu nacházela hrana menšího vodního toku, kterým byl původně protkán pravděpodobně celý ostrov sv. Jiří. Výzkumem se podařilo zachytit břeh této vodoteče v délce cca 15 m. Břeh byl na několika místech zpevněn drobnými kůly. V průběhu 9. století dochází k postupnému zanesení ramene vodního toku a osídlení zabírá další plochu. Podařilo se odkrýt i další archeologické situace v podobě několika otevřených ohnišť, pecí či topenišť a soustav kůlových jamek, které mohou představovat pozůstatky po lehčích dřevěných konstrukcích.

Z prozkoumaných vrstev pochází pestré spektrum archeologických nálezů. Většinu z nich představují fragmenty keramiky a zvířecích kostí reprezentující kuchyňský odpad. Z dalších nálezů stojí za zmínku kostěné brusle, šídla a jehly, hliněné a kamenné přesleny, fragmenty malty a široké spektrum kovových artefaktů. Mezi nejdůležitější patří potom část plátováním zdobené železné ostruhy a drobné předměty z drahých kovů. K nim patří například náramek ze silného zlatého drátu, zlomky drobných pozlacených kování a měděných plíšků či stříbrný trn z opaskové přezky.

Jednoznačně nejvýznamnějším nálezem je pak falzum arabské mince z druhé poloviny 8. století, která má měděné jádro a její povrch byl pouze potažen zlatou fólií.

Zmíněné předměty z drahých kovů a doklady zděných staveb zde poukazují na přítomnost velkomoravské nobility a otevírají tak řadu důležitých otázek týkajících se vývoje slovanského osídlení v rámci staroměstsko-uherskohradišťské sídlištní aglomerace. Pozůstatky středověkých aktivit na městské parcele pod domem čp. 125 byly z velké části zničeny novověkou zástavbou. Při archeologickém výzkumu se podařilo prozkoumat pouze vrstvu z období lokačního horizontu, která se v Uherském Hradišti vyznačuje velkým množstvím nálezů fragmentů dřeva, dřevěných nástrojů souvisejících se stavební činností v nově lokovaném městě.

V místnosti M3 se podařilo zdokumentovat také modrošedou jílovitou vrstvu vytvořenou záplavami, které zalily město zřejmě někdy na přelomu 13./14. století. Mezi nejzajímavější nálezy patří předměty či situace z organických materiálů. Zmínit lze relikty dřevěných plůtků vyplétaných proutím, které se podařilo zachytit v zadní části zkoumané parcely. Dále byly vyzvednuty také fragmenty dřevěných dýhových misek či artefakty zhotovené z kůže, bohatě zdobená kostěná rukojeť, fragment skleněné číše s nálepy a zlomky pro toto období charakteristické kuchyňské a keramiky. K nejmladším zachyceným situacím náleží pozůstatky kamenných základů barokního domu, který se v mírně odlišném půdorysu rozprostíral na místě současné neoklasicistní stavby.