Měšťánek

Tomáš Měšťánek (1951–2021) byl malířem – figuralistou, který se orientoval na výrazové pojetí malby, založeném na smyslovém přístupu k tématu, tvarové modifikaci a uvolněném malířském způsobu práce. Stavěl na skutečném prožitku a obsahovosti, syrovosti námětů, nikdy nic neidealizoval. Životním a nevyčerpatelným zdrojem inspirace byla pro Tomáše Měšťánka sociální tematika, člověk a společnost, život na periférii, realita viděná z nekonvenčního úhlu. Všímal si projevů života, které některým lidem zůstanou vždy skryty – života tuláků, bezdomovců a žebráků na nárožích. Zachycoval atmosféru nasáklou vnitřním napětím drogami, lhostejností, okenou.

Podněty k práci nacházel prakticky všude, v každodenních rituálech, které člověku utváří každou hodinu, den, rok a které neustále opakujeme (např. nákupy v supermarketech, sledování televize, návštěva u holiče, lékaře, na úřadech, v hospodě…), v ulicích plných konzumních reklam, kde i v davu se cítíš osamělý, na nádražích, která se stávají pomyslnou křižovatkou života i mementem… K některým tématům se často vracel (portrét i autoportrét, don Quijote, Vincent van Gogh, prokletí básníci, Franz Kafka, město, ulice, hospoda…), žádné téma nebylo ukončené, stále měl co dodat… S nadsázkou, ironií, sebeironií, sarkasmem, bez sentimentu. Dalo by se říct, že se Měšťánkova malba a kresba stala sociologickým průzkumem společnosti pomocí obrazu.