Prostřední čp. 41, Uherské Hradiště, 2012

V měsíci květnu 2012 proběhl archeologický výzkum při stavebních pracích na rekonstrukci pavlačového domu č.p. 41 Prostřední ulice v Uherském Hradišti. Lokalita se nachází v historickém centru města Uherské Hradiště mezi ulicí Prostřední a Zelným trhem. Jedná se o řadový jednopatrový dům na jihozápadní straně ulice Prostřední. Přístup do obytné části předního domu je možný zadním domem a přes dvůr ze strany Zelného trhu, kde na vstup navazuje jednoramenné křivočaré schodiště s vřetenovou zdí. Na dům při ulici navazuje po pravé straně dvorní křídlo se zadním okoseným nárožím připojené užším krčkem a za ním se nachází jednopatrový obytný dům orientovaný k Zelnému trhu, v přízemí s průjezdem. Dnešní stavební podoba předního domu pochází z 19. století. Je vystavěn na místě domu staršího, který je známý na mapě stabilního katastru z roku 1824 ještě bez existence dvorního křídla. Zadní dům při Zelném trhu pochází také z konce 19. století. Oba domy byly přestavěny v letech 1901–1902, z této úpravy pochází byty v patře i dnešní schodiště domu u Prostřední ulice. Starší přední dům má novorenesanční fasádu dochovanou v patře, mladší zadní dům je orientovaný do Zelného trhu. Oba domy jsou propojeny dvorním křídlem, které je nedílnou součástí dochované kompozice.

Jako nejstarší vlastník domu čp. 41 (původně č. 52) je uváděn zlatník Emerich k roku 1595, dále je známý Adam Píšťalka a Jan Kapusta. Po jeho smrti koupil roku 1621 Jan Wintermann a roku 1628 Jiří Nosal, který jej držel ještě roku 1634. Roku 1678 je známý majitel Antonín Erna, jehož dědici prodali dům perníkáři Pavlu Winklerovi. Roku 1774 je majitelkou jeho vdova Marie Anna Sänderová, roku 1821 Ignác Špiler junior, roku 1853 František Friedl, 1870 Johann a Caroline Breyer (Fišer 1921, 201).

Při úpravách zadní části traktu domu blíže k Zelnému trhu byla po skrytí stávající dlažby odkryta studna, respektive její kamenné okruží o vnitřním průměru 103 cm. Studna byla překryta menší valenou klenbou z pálených cihel. Na dně studny byla patrná voda. Prostým měřením byla zjištěna hloubka na dno 565 cm. Vzhledem ke kamenné konstrukci studny bylo přistoupeno ke zjišťovacímu archeologickému výzkumu.

Po odčerpání vody ze dna (cca 50 cm) bylo zjištěno, že studna je odshora až dolů postavena z pískovcových kvádrů, ve spodní části velmi masivních, kladených nasucho, bez použití jakéhokoliv pojiva. Do dna studny, tvořeného písčitým materiálem promíšeným s úlomky cihel a dřev, byla zkušebně zaražena geologická sonda do hloubky cca 50–60 cm. Z tohoto důvodu bylo přikročeno k odčerpání veškeré vody ze studny a průběžnému čištění a odebírání dna. Veškerý odebraný materiál ze dna studny byl ukládán do barelů a následně byl podrobně zkoumán a tříděn. Tímto způsobem se podařilo snížit dno studny o dalších 40 cm a z vytěženého „zásypu“ získat cca 150 ks zlomků keramiky (převážně ze 17.–18. století), zvířecích kostí, částí želez a kusy dřev. Všechny tyto nálezy budou předmětem dalšího zpracování.

Dno studny bylo sníženo až po její základ, který byl tvořený masivním základovým dubovým rámem, který nesl celou konstrukci. Nacházelo se v hloubce 605 cm a bylo tvořeno naplavenými písky, které sloužily jako přirozená filtrace vody.

Kromě průzkumu studny byly sledovány i výkopy pro uložení přípojek a kanalizace v zadní části traktu domu č. 41 ve směru do Zelného trhu. Výkopy byly vedeny v hloubce 70–205 cm v původních rýhách, s výjimkou koncové části při vyústění do Zelného trhu. Zde byla provedena pouze fotodokumentace a stratigrafická měření, protože se jednalo o výkopy vedené v navážkových a již jednou narušených vrstvách.

Archeologický výzkum zadní části traktu č.p. 41 přinesl zajímavý poznatek nálezem unikátní kamenné studny. Studna objevená v zadní části traktu domu měla původní hloubku 605 cm, vnitřní průměr 97–103 cm a byla celá postavena na masivním dubovém trámu víceméně čtvercového půdorysu. Zdivo studny bylo zhotoveno z pískovcových kvádrů a opracovaných kamenů. Zejména ve spodní části studny, kde byly použity opracované kvádry o rozměrech 40×25 cm je možné uvažovat i o jejich původním umístění například v městském opevňovacím systému. Směrem k ústí studny již byly kameny menší, převážně nepravidelného tvaru. Otázkou zůstává datování vzniku studny, které můžeme rámcově zařadit do 17.–18. století. Tomu by odpovídal i zlomkový keramický materiál objevený u dna studny, který bude předmětem dalšího zpracování.