Ruční výroba umělých květin, vonic a vínků (drobné zvykoslovné předměty)

Ruční výroba umělých květin je ojedinělým odvětvím, jehož kořeny lze hledat v tradici i vysoké umělecké tvorbě. Spojuje se v něm rukodělná práce s jednoduchou strojovou výrobou. Obliba květinového zdobení a její nedostupnost v zimním období dala impuls k výrobě umělých květin, které se staly věrnými napodobeninami přírodních.

Produkci umělých květin se dařilo především v německy mluvících zemích, Francii a Itálii. K důležitým centrům jejich výroby na evropském kontinentě v minulosti patřily klášterní dílny, jejichž produkty se uplatnily při výzdobě chrámů a zhotovování devocionálií – předmětů sloužících k vyjádření zbožnosti, jež zaznamenaly rozvoj v průběhu 17. a 18. století. O století později se pak produkce rozšířila do českých zemí v souvislosti s rozkvětem kloboučnictví. Vedle Prahy působila řada firem především v severních Čechách, zvláště ve Šluknovském výběžku, v němž bylo soustředěno několik středisek výroby. V Uherském Hradišti se první modistické živnosti s prodejem umělých květin rozvíjely od 19. století, velkého rozmachu dosáhla v období první republiky např. rodinná firma Perutkových. Avšak v souvislosti s koncem soukromého podnikání v Československu po roce 1948 řada firem zanikla nebo byla znárodněna v jeden podnik, např. Centroflor ve Šluknovském výběžku se stal největším producentem a jeho závody sídlily i mimo tento region.

V současnosti toto ojedinělé řemeslo a s ním spojené komplexní rukodělné dovednosti vedle firmy Moraviaflor v Olešnici ovládá pouze Marie Skrežinová ze Zlechova, která pokračuje v dlouholeté rodinné tradici. Naučila se mu od své matky Marie Hejdové, která navazovala na svého strýce Leopolda Klajna, jenž od 30. let 20. století provozoval v Kyjově dílnu a obchod s výrobou věnců a květin, s produkcí množství druhů textilního, papírového a voskového kvítí, věnečků a vonic nejen k lidovému kroji. Se zánikem živnosti odkoupila její matka jednotlivé stroje, bez kterých by výroba nebyla možná. Práce Marie Skrežinové je kreativní a tvůrčí. Dokáže zhotovit módní oděvní prvky pro náročné zákazníky. Je však nepostradatelná pro všechny, kteří oblékají kroje ke slavnostním či obřadním příležitostem. Důvěrně zná lokální odlišnosti, respektuje specifika každé obce a oblasti odrážející se i v takových detailech, jakými jsou na první pohled nenápadné kvítky, které od ní jednotlivě odkupují kreativci i ze zahraničí, kteří poté sami vážou různé oděvní doplňky.

Umělé kvítí a z něho vyráběné vonice, voničky, věnce, čepení, vínky a další sortiment se staly vedle jiného důležitou složkou tradičního lidového oděvu v jeho obřadní či slavnostní podobě k významným okamžikům rodinného a výročního charakteru, jako je křest, první svaté přijímání, biřmování, primice, v minulosti odvod na vojnu, svatba, pohřeb, ale též nejrůznější církevní slavnosti (slavnost Božího těla, poutě), dožínky, hody. V jednotlivých obcích či regionech je jejich podoba specifická, a výrobce proto musí být v tomto směru vybaven příslušnými znalostmi respektujícími lokální odlišnosti. V minulosti sloužily umělé kytice, věnce a kvítí ke zdobení interiérů domácností a sakrálních objektů – křížů, kaplí, oltářů, křížových cest, poklon, božích muk. Květiny vyráběné z atlasu, plyše, hedvábí i voskovaného papíru pak tvořily módní doplňky k pokrývkám hlavy a dekorování oděvů.

Hotovení umělých květin tvoří řada dílčích kroků. Nejprve je potřeba připravit látku, nejčastěji brokát, který je nutné nabarvit podle potřeby odstínů konkrétního kvítí a příslušné lokality, naškrobit potravinářskou želatinou a vypnout v rámu. Takto připravená textilie složená do mnoha vrstev slouží k vysekávání polotovarů, tzn. listí a lístků pro květy a kvítky nejrůznějšího druhu (pomněnky, růže, konvalinky, chrpy, sedmikrásky, kopretiny, vlčí máky a dalších) pomocí raznic. Následuje tepelné a studené presování, při němž jsou vkládány textilní lístečky každý zvlášť do malých mosazných forem. Vedle tohoto tvarování může být plasticita tvořena kuflírováním, tj. nahříváním speciálního kovového nástroje nad plamenem. Spolu s fyzickým tlakem ruky tvůrce dochází k modelování lístků květin. Součástí základního procesu je drátkování lodyhy a její obalování, navlékání připravených plátků kvítků, lepení jednotlivých lístků květu, následné kompletování do odpovídajících svazků kvítí, a také tzv. perličkování – navlékání perliček na lurexové vlákno a jeho stáčení do potřebných tvarů. Pro závěrečnou úpravu a tvarování je potřeba znát přesné míry výrobků (vonička, vonice, věnec, pentlení apod.), neboť každý má odlišnou velikost a tvar – kruh, půlkruh, ovál a další.

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje – 2019