Slovácký verbuňk

Verbuňk jako výsadně mužský taneční projev je v současnosti uznávaným fenoménem. I když má důležité zastoupení v tanečním repertoáru celého slováckého regionu, velmi výrazně se projevuje i na území Zlínského kraje, konkrétně na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku. Zde má svou dlouholetou tradici a nespočet aktivních tanečníků napříč všemi generacemi.

Pro verbuňk jako tanec typický pro národopisnou oblast Slovácka se užívaly v minulosti i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání nebo grepčení. Na Slovácku se podoba verbuňku vyvíjela a tanec se postupně vyprofiloval do sedmi typů, které se váží k jednotlivým oblastem. Můžeme mluvit o verbuňku strážnickém z okolí Strážnice, kyjovském z okolí Kyjova, hanácko-slováckém z okolí Hustopečí a Ždánic, horňáckém z okolí Velké nad Veličkou, podlužáckém z okolí Břeclavi a uherskohradišťském z okolí Uherského Hradiště a Uherského Brodu.

Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Jeho typickým znakem je individuální projev tanečníka a improvizace bez pevných choreografických pravidel. Přestože se verbuňk tančí hromadně, každý tanečník tančí sám za sebe podle své regionální příslušnosti a svého vlastního tanečního umění. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, které můžeme od druhé poloviny 19. století označit jako tzv. písně novouherské.

Tanec verbuňk má vždy tři základní části: předzpěv, taneční pomalejší část a tanec v rychlém tempu. Variantou rozložení tance je po první taneční pomalé části zazpívat další sloku písně a pokračovat opět pomalou nebo už rychlou taneční částí.

Ve Zlínském kraji je to verbuňk uherskohradišťský a uherskobrodský, dříve spojovaný do jednoho pod označením jako verbuňk uherskohradišťský. Klade se zde značný důraz na pomalou část, tančenou v rozsahu celé sloky písně. Ze základního postoje se rozvíjejí počáteční cifry, většinou přízemní. V druhé, rychlejší části tance jsou využívány skočné cifry různě kombinované se zapíchnutím a zastavením. Oblíbenými figurami je také poskočný zakládaný krok v kombinaci s výskokem z dřepu do vysokého přednožení s častým potleskem o holeň přednožené nohy. Typické jsou vysoké výskoky z místa nebo z rozběhu, často s otočkami kolem osy těla.

Počátky verbuňku na našem území spadají do první poloviny 18. století, nejvýše však do 70. let 18. století. Název tance můžeme ztotožnit s německým výrazem Werbung, tedy najímáním a souvisí se způsobem náboru do vojenské služby tzv. verbováním, které bylo prováděno až do roku 1781, kdy vstoupil v platnost zákon o všeobecné branné povinnosti a verbování nahradily odvody. Souvislost s vojenským prostředím je dána také v převážné většině písní, na které se verbuňk tančí. První píseň uvedená jako verbunk se nachází v Guberniální sbírce z roku 1819 pod číslem 330 (Juž som prošel, daj že mi). Nejstarší písemnou zmínku o mužských skočných projevech na Slovácku najdeme ve spisu Josefa Rohrera z roku 1804, kde popisuje chlapce poskakující kolem maďarského důstojníka, jehož vyprovázejí s hudbou na ubytovnu.

Na Uherskohradišťsku máme zprávy o verbuňku jako samostatném tanci z období první světové války, konkrétně z Mařatic. Ze stejného období pak pochází záznam o průběhu taneční zábavy ve Starém Městě, kterou popsal tanečník Ignác Hynek Plevák, jehož působení mělo na uherskohradišťský verbuňk velký vliv. Společně s dalšími tanečníky Slováckého krúžku Hradišťan Milanem Kropáčkem, Františkem Vališem a Jaroslavem Němečkem, byli verbířskými vzory pro další generace.

Nejstarší zmínky o verbuňku na Uherskobrodsku jsou z 90. let 19. století. Je za ni považován zápis korytňanského čardáše Husár pije, gajdoš platí ve sbírce Františka Tomka Slovenské písně z Uherskobrodska z roku 1896. Všeobecně se do konce první poloviny 20. století všechny typy verbuňku tradovaly předáváním z generace na generaci a vyvíjely se působením vynikajících tanečníků. Nová situace nastala v průběhu 50. let 20. století, kdy vznikly amatérské folklorní soubory, kde se začal verbuňk vyučovat. Verbuňk tak žil dvojím životem: při tradičních zvykoslovných příležitostech a na jevišti v podání souborů.

Důležitou příležitostí pro prezentaci verbuňku se staly národopisné slavnosti ve Strážnici, kdy již v jejich prvním ročníku v roce 1946 se konala soutěž ve verbuňku. K obnovení zaniklé soutěže došlo až v roce 1986, kdy se v rámci Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici stala Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku postupně nejsledovanějším a nejatraktivnějším pořadem. Výjimečnost verbuňku je podpořena také tím, že byl v roce 2008 zapsán do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.

O propagaci verbuňku nejen na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku se zasloužilo několik osobností. Velkou měrou se o to zasadil Karel Pavlištík (1931–2018). Stal se iniciátorem obnovy strážnické soutěže spolu s další osobností, folkloristou, tanečníkem a choreografem Janem Miroslavem Kristem (1932–2007). Na Uherskobrodsku byl verbuňk spjat především se souborem Olšava, ale později také s Rozmarýnem z Těšova a verbíři Věroslavem Blahutkou (1924–2002), Ivanem Marčíkem (nar. 1946) a Petrem Vozárem (nar. 1967). Velmi důležitým mezníkem pro rozvoj verbuňku na Uherskohradišťsku byl také vznik staroměstského folklorního souboru Dolina v roce 1956, kde zosobňoval mistra slováckého verbuňku Ignác Plevák (1906–1991). Soubor Dolina se stal centrem verbuňku na Uherskohradišťsku také v polovině 80. let 20. století, kdy začal pracovat pod vedením Josefa Bazaly (1960). V průběhu 90. let se Bazalovi pak podařilo vychovat několik svých nástupců, jako byl Jiří Gregor nebo Erik Feldvabel (nar. 1978), který v letech 1998–2000 a 2003 ve strážnické soutěži kraloval slováckému verbuňku. Soubor Kalina pak reprezentoval Antonín Žmola (nar. 1989) z Kněžpole, který v roce 2018 v soutěži zvítězil. Dalším úspěšným tanečníkem byl kontráš CM Cifra a CM Mladí Burčáci Jakub Tomala (nar. 1983), který v soutěži zvítězil v letech 2009, 2010 a 2013. Ze současných představitelů verbuňku vyniká především Petr Polách (nar. 2000) z Kunovic, který se v roce 2023 umístil na 3. místě a v roce 2024 na 4. místě soutěže.

Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO – 2008
Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky – 2009
Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje – 2016