Staré hanácké právo

Staré hanácké právo je jedinečný zvyk s dlouhou historií a tradicí, který probíhá v současnosti na území Zlínského kraje v několika lokalitách jihovýchodní Hané zpravidla v desetiletých intervalech. Jeho původ můžeme nalézt ve spojení s masopustními obchůzkami, pro něž se v této oblasti vžil název ostatky trvající několik dní. Jejich součástí je též důležitý atribut – právo. Proto se obchůzka označovala jako masopustní nebo ostatkové právo. Její výskyt máme v minulosti doložen na Kroměřížsku, Vyškovsku, Tovačovsku, Prostějovsku, tedy na podstatně širším území Hané, než je jeho dnešní rozšíření. Dnes v sobě staré hanácké právo spojuje regionální zvyky a obřady typické pro konec masopustu. Avšak vzhledem k náročnosti organizace spojené s nárůstem počtu účinkujících a řadou nových doprovodných akcí se stalo více závislým na počasí, a proto byl v průběhu 80. let 20. století termín jeho konání přesunut do letního období a zkrácen zpravidla na jeden den. Obyčej vychází z původní podoby a charakterizuje jej uplatnění „práva a vlády“ chasy, která reaguje na aktuální dění v obci i ve společnosti. To se projevuje především v mluveném projevu hlavních představitelů – úřadu neboli véboru, kteří při „odsuzování“ místních občanů ve své obžalobě poukazují na momentální události místního, společenského i politického charakteru. Vzhledem k časově poměrně vzdálenému rozpětí konání se zvyk stává vzácným, výjimečným a zajímavým pro všechny zúčastněné i přihlížející. Zainteresované osoby mohou patřit do všech věkových kategorií a v každé z rolí se většinou ocitnou jen jednou. I proto je pro ně účinkování důležité a cenné.

Současná podoba se ustálila poměrně podobně ve všech obcích, kde se praktikuje: v Sazovicích, Mysločovicích, Lechoticích, Machové, Rackové, Kostelci u Holešova, Záhlinicích, Všetulích, Bílanech a Hulíně. Jako vzorový je možno uvést průběh dne při starém hanáckém právu ze Sazovic. Den začíná slavnostním průvodem všech účinkujících, který se řadí u školy, a za doprovodu dechové hudby se přesune na prostranství před budovu obecního úřadu. Za hudbou v průvodu následují děti folklorního souboru Konopka a omladina v krojích. Za nimi pochoduje vébor, tj. rychtář, radní, konšelé, pokladníci, písař, navaleči, kopaři, šik policajtů, kominíci, pekaři, šenkýři.

Slavnost zahajuje proslovem starosta, který uvítá vzácné hosty, všechny přihlížející i účinkující. Poté následuje vystoupení souboru Konopka a hanáckou besedu předvedou mladí tanečníci chasy. Při převzetí práva od starosty se dodržují zaužívaná pravidla. Stárek s véborem přebírá nejen právo, ale také truhlici, obecní razítko a další náležitosti, si vyslechnou od starosty řadu humorných rad a úkolů, ustanovení a podmínek, za kterých jim je vláda nad obcí propůjčena, a všechna chasa pak musí slíbit, že je bude dodržovat. Ale jen co se nový vébor dostane k moci, začne soud se starostou, zastupiteli i přítomnými hosty. Vyslechnou si výčet svých hříchů, rychtářův rozsudek a následuje výplata ferulemi na zadky vyšpulené v předklonu u lavice. K exekuci vyhrává odsouzencům kapela a rozléhá se juchání navalečů (kteří přivedou „odsouzené“ k lavici) a kopařů (provádí exekuci ferulí). Doprovází je spousta diváků a zvědavců, kteří sledují, jak se bude soudit u jednotlivých domů v obci, protože „právo“ ani jeden z nich nevynechá. Někdy je potřeba obchůzku rozdělit do dvou dní.

Chasa s hudbou a vébor celou dobu doprovází a zpestřuje obchůzku zpěvem a tancem. Po ukončení obchůzky (většinou až v podvečer) se všichni účinkující a diváci sejdou k obřadu, kdy vébor a chasa vracejí právo zpět do rukou starosty. Ten nyní naopak vypočte všechny hříchy, lumpárny a nepravosti, které napáchali oni při své vládě nad obcí, a trest na gatě a pokutu ve zlatě (finanční hotovost) dostanou také všichni účinkující. Pokutu ve zlatě inkasují pokladníci a písař předá hříšníkům potvrzení, písemný výčet provinění, aby je dotyční nezapomněli.

Všechny čtené texty při předávání i přejímání práva a u jednotlivých domů musí být předem připravené. Časově nejnáročnější je sepsání knihy hříchů. V ní jsou přehledně seřazeny obžaloby všech domácností ve vesnici. Řeč musí být komponována pro každý dům zvlášť, aby vystihla všechny jeho zvláštnosti. Obžaloby mají humorný nádech, ale vyhýbají se osobním výpadům či urážkám.

Vlastní právo představovala upravená dívčí ozdobná pokrývka hlavy, pantlík, nebo ozdobená ferule. Bývala to často loutka nebo panenka upevněná na šavli. Právu se připisovala velká vážnost. V minulosti bylo upevněno nad stolem v hospodě a po celou dobu masopustního veselí je bylo třeba hlídat.

Organizátory zvyku jsou většinou sbory dobrovolných hasičů, v posledních letech byla zaznamenána stále větší účast obecních úřadů, až po organizaci jimi řízenou. I tam, kde hanácké právo zůstává v rukou sborů dobrovolných hasičů, je pro náročnost organizace pomoc obecního úřadu nezbytná. Funguje zde vzájemná výpomoc při půjčování krojů a kostýmů, ale i textů průběhu starého hanáckého práva, což má zřejmě vliv na téměř identickou podobu zvyku ve všech sledovaných obcích. Na druhou stranu se dbá na dodržení drobných odlišností, jakými jsou vzhled rekvizit (práva, ferulí, lavic).

Staré hanácké právo, dříve ostatkové právo, náleží do zvykoslovného cyklu, který má v obcích jihovýchodní Hané své místo a svoji specifickou podobu. Účastníci jej vnímají kromě jiného jako příležitost ke společné zábavě a možnosti předvést lidové kroje. Je též důležitým faktorem ovlivňujícím společenský život obce.

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje – 2022