Unikátní vahadlová studna se dočkala obnovy

Zemědělské usedlosti čp. 90 a čp. 93 stojící na návsi v Topolné jsou památkami lidového stavitelství a dokládají typickou podobu domu stavěného v Pomoraví z nepálených cihel. V tomto příspěvku se však více zaměříme na objekt stojící před usedlostí čp. 93 – vahadlovou studnu, která se dočkala obnovy.

Původní replika vahadlové studny, která byla instalována před památkovou zemědělskou usedlostí čp. 93 v Topolné na konci devadesátých let, uhnila v roce 2013 a před usedlostí zůstalo jen staré deskové bednění studny. Ze strany odborných pracovníků Slováckého muzea bylo následně plánováno navrácení nové repliky. K posunu došlo až v roce 2021, kdy byl osloven sekernický mistr Jiří Machaníček (Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje) z Uherského Hradiště, aby zhotovil repliku této vahadlové studny. Pustil se do hledání vhodného dřevěného materiálu, které objevil v Kunovském lese. Volba padla na dub s rozsochou (zapuštěný sloupek s vidlicovým rozšířením). V kuse se takový kmen nepodařilo objevit, ale dohodlo se spojení dvou vhodných kusů. Po domluvě s podnikem Lesy ČR, s. p., se přivezly ještě kmeny smrku na vahadlo a bidlo z Chřibů z okolí vrchu sv. Klimenta. Vše bylo převezeno do dvora usedlosti v Topolné, kde byly kmeny odkorněny a opracovány do hladka a uloženy k doschnutí. Sloup vahadla byl nahrubo opracován ještě v lese. Na bednění kolem studny byl nakoupen hraněný dubový materiál na pile. Jiří Machaníček bohužel ze zdravotních důvodů z projektu na jaro 2022 odstoupil. V další práci na dřevěné konstrukci pokračovali pracovníci konzervačního oddělení Ondřej Mour a Jindřich Klíma. Zpracovali napojení dvou částí rozsochy pomocí dvou kolíků a kovových skruží. Z hraněného dubového materiálu zpracovali bednění, které je složené z přeplátovaného spodního a horního rámu, čtyř sloupků s drážkami, do kterých jsou vsazeny fošny. Instalace vahadlové studny se z důvodu špatného počasí přesunula z jara 2023 do letních měsíců. Demontováno bylo staré hrazení kolem skruže studny. Kolem ní byl nad terén vyložen malý sokl z nasucho skládanými kameny, na který se umístilo hrazení studny. Horní rám byl připevněn ke sloupkům kovanými šrouby s podložkou. Ve spodním rámu hrazení je umístěn na pantech dvoukřídlý záklop, který chrání studnu před padající nečistotou. Lože pro sloupek vahadla bylo nutné upravit, avšak nikdo netušil, jak těžký úkol bude pracovníky muzea čekat. Původní rozsocha vahadlové pumpy byla zabetonována do jámy o rozměrech 80×80 cm a 100 cm do hloubky. Tento blok betonu s kameny a zbytky shnilé patky rozsochy bylo nutné odstranit, což byla nejnáročnější a zdlouhavá činnost. Pomocí silného bouracího kladiva se jáma vyčistila a přišlo na úvahu, jak nový sloup vahadla usadit. Byla zvolena varianta osazení šachtové roury o průměru 40 cm do jámy, která se obsypala makadamem a řádně udusala. Do ní se pak osadil sloup vahadla, který byl ještě předtím opálen. Dřevěný sloupek byl pro snadnější usazení vyrovnán a podepřen čtyřmi deskami, které zajišťovaly stabilitu 5,3 m vysokého sloupu (z toho 1 m zapuštěn pod terénem). Pak byl v rouře obsypán makadamem za důkladného dusání, díky čemuž byl sloup pevně usazen v terénu. Tato varianta usazení byla zvolena z důvodu případné snazší demontáže. Před usazením byla zkompletována celá horní rozsocha s vyvrtáním potřebné díry pro osu vahadla. Následně bylo do rozsochy usazeno vahadlo o délce 7,5 m, které bylo nutné ve špici opracovat a také v místě osy zúžit. Zajištěno bylo osou z ocelové kulatiny, která byla na jedné straně ohnutá a na druhé zajištěna závlačkou. Poté pomocí lana bylo vahadlo staženo k dřevěnému bednění a byla na něj nasazena původní kovaná spojka, která byla zajištěna kovanými hřebíky. Na druhý konec spojky bylo nasazeno dřevěné bidlo menšího průměru o délce 6,3 m. Následně byly ještě všechny kovové prvky natřeny kovářskou černí, dřevěné části byly napuštěny lněným olejem.

Původně poměrně často využívaný typ studny (vedle rumpálových a pístových) můžeme nyní v bližším okolí vidět už jen ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Studna v Topolné je však oproti studni v Rožnově unikátní navíc tím, že po odstranění bezpečnostního záklopu je plně funkční.

Mgr. Jan Káčer, etnograf Slováckého muzea v Uherském Hradišti